Grajdovy stránky: astronomie, analogová elektronika, něco pro odpočinek- malá trocha od kdečeho.

Pozorování refrakčního spektra hvězdy Capella

Předkládám neupravenou kopii svého příspěvku z 30. 07. 2009 o pozorování refrakčního spektra z Nezávislého Astronomického Fóra.


Vlastně už mnoho let, jsem toužil na vlastní oči spatřit refrakční spektrum. Vždycky jsem měl problém buď v absenci vhodného dalekohledu s vysokým zvětšením a rozlišovací schopností, nebo v silné nedůvěře, že někdy v životě zrovna tohle spatřím, kvůli seeingu v našich luzích a hájích. Postupem času, kdy jsem poznával svůj (pokud vím, docela průměrný) zrak a chování zemské atmosféry prostřednictvím pozorování velmi těžkých dvojhvězd, jsem začínal nabývat přesvědčení, že pozorovat refrakční spektrum, není žádná specialita, vyhrazená kolegům, kteří žijí v oblastech s nadprůměrně klidnou atmosférou.

Velmi jednoduchou cestou jsem si odvodil výpočet, který zhruba vyčíslí délku refrakčního spektra od zářivě červené po zářivě modrou barvu jako tg(z) v úhlových vteřinách, kde z je zenitová vzdálenost hvězdy. Míra deformace obrazu hvězdy, resp. jejího refrakčního spektra vlivem scintilace (zhoršení seeingu) je pak úměrná převrácené hodnotě kosinu zenitové vzdálenosti (tj. sec(z))- air mass indexu. Oba vztahy celkem slušně přesně platí do zenitových vzdáleností cca 85°. Poměr velikosti refrakčního spektra ku air mass indexu pak udává, jak moc bude refrakční spektrum velké oproti FWHM rozmáznutí obrazu scintilací. podělíme- li oba vztahy, dostáváme funkci sin(z). Volíme- li hodnotu sin(z) v rozmezí např. 0,85 až 1 s tím, že nechceme překročit hodnotu z=85° (z více různých důvodů), dostáváme rozmezí zenitových vzdáleností, příhodných k pozorování refrakčních spekter kolem 60° až 85°. Minimální délku refrakčního spektra by jsem volil tak zhruba na čtyřnásobku rozlišovací schopnosti dalekohledu, tj. 4*144/D, kde D je průměr dalekohledu v mm. Tomu odpovídá zenitová vzdálenost arctg(144/D) a dá se proto takhle zjednodušeně říci, že pro konkrétní dalekohled je vhodné volit rozmezí zenitových vzdáleností od 60°, nebo arctg(144/D), které číslo je větší, to platí, do 85°. Pro 203mm dalekohled vychází 71° až 85°, pro 400mm už vychází 60° (uvedená minimální mez, arcsin(0,85)) až 85°. Dalekohledy o menších průměrech, než 50mm, by jsem se o pozorování nepokoušel. Samozřejmostí je kvalitní dalekohled, nejlépe reflektor, který netrpí barevnou vadou a zvětšení minimálně 1D, radši 1,5D, nebo 2D.

Tohle všechno jsou úvahy, prověřené zatím jen jedním pozorováním, ale nevidím důvod, proč by nemohly platit, že... Dneska kolem 01h55m SELČ jsem pozoroval refrakční spektrum hvězdy Capella, α Aur. Chtěl jsem RS pozorovat na hvězdě spektrální třídy K, nebo G (atmosférickou extinkci příliš neřeším), protože naše oči jsou na červené světlo refrakčního spektra míň citlivé, než na zelené- tak aby byla červená složka dobře viditelná. K tomu je potřeba si uvědomit, že o modrý konec refrakčního spektra jsem se vůbec nezajímal- schválně jsem použil k pozorování žlutý filtr, aby jsem pokud možno aspoň trochu potlačil skotopické vidění. K regulaci jasu obrazu jsem navíc použil dvijici polarizačních filtrů. Capella byla se svou zenitovou vzdáleností malinko na hraně, ta byla v Boskovicích kolem 69,5°. Viděl jsem, zejména po vhodném nastavení jasu polarizačními filtry, tancující, mizící a znovu se objevující čárku o délce odhadem zhruba 2,5'' (v tu chvíli jsem neznal z, takže opravdu čistý, a nic, než čistý odhad, ale perfektně sedí na výpočet). Na jednom konci byla čárka tmavě rudá, na druhém, vlivem žlutého filtru byla tyrkysová. Bez filtrů byl pohled taky magický, i když refrakční spektrum jsem neviděl. V okuláru byl rozlehlý, asi 10'' velký, výrazně zlatavý chuchvalec světla, který byl na jedné straně zabarvený do ruda, na druhé byl, kvůli žlutému filtru, tyrkysový.

No, popravdě, dneska mám opět menstruaci a přejel mě kamión, ale aspoň tohle dnešní pozorování bylo docela fajn...

Nejzákladnější informace kolem pojmu refrakce a refrakční spektrum lze nalézt ve Slovenské knize z osmdesátých let Encyklopédia astronómie, dále pak doporučuji přečíst odkazy na konci mého článku o pozorování těžkých dvojhvězd, který zrovna prochází odbornou korekturou, ale číst se dá už teď, nehledě na to, že jde především o ty odkazy na konci:

Metodika vizuálního pozorování těžkých dvojhvězd

Uf. A teď už žádám svatej klídek, třeští mě hlava, bolí huba, ani to pozorování mně moc dneska nešlo, asi by jsem se potřeboval pořádně ožrat- v té Plzni je zkrátka něco, nějakej minerál, co když doplním, tak je mně minimálně na týden líp, nevím proč...


 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.