Grajdovy stránky: astronomie, analogová elektronika, něco pro odpočinek- malá trocha od kdečeho.

Úspěšné rozpoznání kotoučku planetky Ceres

Svoje zkušenosti s pozorováním těžkých dvojhvězd jsem se rozhodnul zhodnotit dalším nevšedním počinem, a to pokusem o rozeznání planetky Ceres od obyčejné hvězdy. Pokusil jsem se o úspěšné pozorováním jejího, v nejlepším případě jen difrakčními jevy, silně rozmazaného kotoučku. Jako nejpraktičtější cesta k pozorování, které dokáže jednoznačně odpovědět na otázku, zda je možné rozeznat planetku Ceres od hvězdy při atmosférických podmínkách, panujících na většině pozorovacích stanovišť u nás, a s výbavou, zahrnující „jen” 200mm dalekohled typu Newton s okulárem, poskytujícím čtyřsetnásobné zvětšení, se zdálo být porovnání obrazu trpasličí planety s obrazem hvězdy s podobnou, nebo mírně vyšší jasností. Jedná se o vcelku přísný požadavek, když si uvědomíme, že je žádoucí, aby byla hvězda a planetka současně v jednom zorném poli okuláru, který poskytuje zorné pole necelých 9'. A ještě přísnější, chceme- li vyloučit jeho optické nectnosti tím, že budeme pozorovat jak hvězdu, tak planetku ve stejný okamžik blízko středu zorného pole.

Tento přísný požadavek, úhlovou vzdálenost několik úhlových minut od hvězdy s velmi podobnou magnitudou, dokázala Cerera splnit dne 12. dubna 2009 ve 23 hodin a 40 minut středoevropského letního času. Tehy měla magnitudu 7,7, střední úhlový průměr 0,71'' (je mírně zploštělá) a nacházela se v těsné blízkosti hvězdy GSC 1973-1167 (TYC 1973-1167-1), jasné cca 7,5m. Planetka se velmi dobře hledala, byla jen 4° severovýchodně od hvězdy ζ Leo. Seeing ten večer nebyl pozorování příliš nakloněn, ale díky vícero úspěšným pozorováním těžkých dvojhvězd, jsem nezoufal, a s nadprůměrně průměrným seeingem se spokojil.

Po namíření dalekohledu na největší trpasličí planetu sluneční soustavy hned na první pohled zaujmula zvláštní, mdle žlutavá barva Cerery, která byla nesrovnatelná s jiskrným svitem hvězdy jakékoli spektrální třídy. Vzhledem ke značné scintilaci jak obrazu hvězdy, tak i planetky a spoustě artefaktů kolem jejich obrazů, způsobených neklidem atmosféry, jsem se po nasazení 2,5mm okuláru rozhodnul použít žlutý filtr ATC Y - M , který je výtečný k pozorování objektů s podobnými magnitudami. Oranžový filtr, i vzhledem k nepříliš dobré průzračnosti atmosféry, se již zdál být příliš silným- nadměrně poklesla subjektivní jasnost obrazu Cerery, i hvězdy v její blízkosti. Už během zaostřování se ukázalo, že dalekohled jakoby nelze na trpasličí planetu zaostřit. Po dokonalém zaostření na porovnávací hvězdu, se ukázalo, že se obráz planetky jeví, jakoby byl asi dvakrát rozměrnější, než pozorovaná hvězda. Kdyby měla Cerera zanedbatelně malý úhlový průměr, jevila by se spíše malinko menší, než GSC 1973-1167, protože „plošná” jasnost viditelné vnitřní části Airyho disku klesá od středu ven.

Další z mých extrémějších pozorování, sahající co nejblíže k hranici možností, odpovědělo na otázku, kterou jsem si položil. A potěšilo. Protože odpověď jsem předem věděl, ale chtěl si její správnost ověřit.

Originál obrázku je zde.

 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.